1/2 maraton Praha :: Běžecký klub Louny

06.04.2014 18:41

Reporty účastnic z Pražského 1/2maratonu

Ahoj,

je zvykem, že většinou píše reporty jen Patrik. Dnes bych chtěla napsat já své zážitky z mého prvního delšího závodu -1/2 maratonu. Nebojte budu o hodně stručnější ....:) Snažila jsem se před závodem pilně trénovat, ale musím se přiznat, že jsem někdy "polevovala" a chtěla s tím občas i přestat. Nejsem v tomto směru moc soutěživá a ráda si běhám dle svého tempa - prostě na pohodu.Teď jsem ráda, že jsem se závodu zúčastnila,i když možná pro mnohé ne moc s dobrým časem, který byl 2hod.23min.

Původně jsem to chtěla dát do 2hod.30min., tak to nakonec byl pro mně úspěch. Jaké jsou mé pocity? Měla jsem zpočátku trošku strach jak to dám, abych to nepřepálila a nedostavila se krize. Ale řídila jsem se rad ostatních, tempo si od začátku hlídala, krize se nedostavila, běžela jsem bez přestávek a jen u občerstvovaček se svižnější chůzí posilnila. Pocity byly úžasné,jelikož jsem si běh užívala, měla radost sama ze sebe, do cíle jsem díky nasbíraným silám mohla zrychlit i své tempo a můj výraz v obličeji v cíli nebyl zdrcující, ale naopak osvobuzující a šťastný. Byl to krásně prožitý den, na který nikdy nezapomenu !! A co vy ostatní? Jak se vám běželo? :)

Petra

Ahoj všichni,

i já tedy přispěji se svou troškou do mlýna ... za svého prvního 1/2 maratonu

Týden až 14 dní před jsem byla asi trochu nervózní, i když jsem si v hlavě říkala, že tedy určitě nejsem. Nevěděla jsem, do čeho jdu, jestli to nohy vydrží (doposud jsem měla uběhnuto 17 km), jak unesu to množství lidí, navíc jsem tam byla sama ...Petru jsem hledala a nenašla (zdrhla z koridoru L do K :-) ). Pak se někdo nahoře smiloval a našla mě dívčina od nás ze vsi, takže jsem se cítila jistěji.

Před startem se nějaká spoluběžkyně ujala rozvičky, takže jsem se přidala, mám i svoje cviky, tak jsem též zařadila. Ještě 5 minut před startem jsem stála frontu k "tojkám", no stihli jsme to všichni. Pak už jsem konečně slyšela Vltavu a jen jsme čekali, až dav pohne. Než jsme proběhly startem, uplynulo skoro 12 minut. Zezačátku jsme se s Nikolou držely Miloše s plachetkou 2:30, zjistila jsem, že je opravdu snadné podlehnout euforii, davu a vlastní síle a vyběhnout rychle dopředu. Takže první kilometry jsme se držely zpátky, pak jsme LEHCE přidaly. Občerstvovačkami jsme procházely, jak doporučuje Miloš Š. a Patrik :-) , takže jsme se nezlily. Běželo se lehce, lidi fandili a byli úžasní, kapely po cestě mi vyloudily úsměch na tváři.
O prvních 7 km jsme nevěděla, že běžím, dalších 7 km bylo taky v pohodě, s Nikolou jsme se domluvily, že běžíme na pohodu a maximálně od nějakého 16 km můžeme zkusit nějaké výkonu, ale až jak se budeme cítit. Takže jsme tedy postupně přidávaly na tempu, za poslední občerstvovačku na 18 km jsme byla ráda, s houbičkou jsem běžela skoro do cíle a byla jsem za ni ráda. Na posledních třech kilometrech jsme ještě zrychlily na nějaký 6.11 (dle došlého diplomu s mezičasy), to už jsem cítila, že na tělo to pomalu začíná být dost, ale řekla jsem, že to nevzdám a Nikola, jelikož je to mladá holka a sil měla přeci jen o trochu víc, tak mě táhla, držela jsem se jí jako klíště, cedule 500 m do cíle mě fakt potěšila a už jsem byla ráda, že jsem na mostě. Cílem jsem probíhala s časem 5,41, což je moje závodní tempo na 10 km.

Čas reálný: 2:17:25

Pocit: nepopsatelný ještě teď v pondělí

Na cestu jsem si vzala datle, neboť po banánu mě pálí žáha, takže ten nemohu. Pojídala jsem je průběžně a myslím, že to dost pomohlo.

Takže běhu zdar a mějte se všichni fajn

Pavla

Ahoj běžkyně a běžci,

Tak taky přidám pár slov.

Přesně týden před půlmaratonem se mi povedlo na kole rozbolet levé koleno tak, že sednutí na záchod byl problém :-)

, ale naštěstí se všechno do závodu dalo do kupy, tak se dalo běžet bez bolesti.

V předzávodním prostoru jsem se rozhlížela, jestli potkám někoho z BK Louny, ale osud nepřál, za to jsem však potkala jednoho našeho dodavatele, o kterým jsem teda vůbec netušila, že poběží, no jak naschvál. Po chvilce nahánění jsem našla i část rodiny, popřáli jsme si hodně štěstí a každý se vydal do svého koridoru.

Protože jsem flákač a hrozně se šetřím, abych doběhla, tak jsem se rozhodla řídit podle tepátoru - motat se kolem 80 - 85 % TF.

Akorát mě teda dost zradilo tělo, vždy tak do 5 km mám nohy těžší, a pak se najednou mávnutím proutku rozběhnou a je vše v poho - nohy jedou, plíce nestíhaj. Ale v sobotu ne, naopak - nohy těžké pořád, plíce v pohodě. Asi erupce na Slunci...Tak jsem se snažila držet tepovky, i když mě teda ty nohy fakt naštvaly, ale co se dá dělat :-)

. Závod jsem nakonec doběhla za 2:07:16, což je o dvě a půl minutky lepší než můj "rekord" z KV, ale trochu jsem myslela na víc.

No, musím se přestat flákat a začít pořádně běhat - vytrvalost je v poho, s rychlostí je to horší. Včera jsem se šla vyklusat, tak snad od úterka můžu pomalu topit pod kotlem a natrénovat pořádně na Karlovarskej půlmaraton. Minimálně chci další dvě a půl minutky sundat :-)

Gratulace holkám k doběhu a krásným časům, nejdůležitější je si to užít :-)

Já už jsem tenhle závod jednou běžela, tak mě moc věcí nepřekvapilo, kromě jemně perlivé vody na občerstvovačce...fuj, tak jsem pak koukala barmanům, co maj v ruce a co nalejvaj.

Běhu zdar! Katka