Hervis 1/2 maraton Praha - pohledem Filipa Havla
V sobotu dne 6.4.2013 jsme se já společně s "oddílovým" kolegou Pavlem Švingrem (plavčík) a vyzyvatelem půlmaratonské tratě Tomášem Rybáčkem (Ryba) zúčastnili tradičního Hervis 1/2Maratonu v Praze.
O tom, že to bude v celém technickém zázemí masakr, nebyl pochyb. Již 80min před startem byly narvané šatny a obecně všude hlava na hlavě. Jediné místo, kde se dalo řádně rozklusat a přitom neopustit technické zázemí, byla ulice 17. listopadu, kde byly připraveny všechny startovní koridory. Rozklusával se tam i jeden z adeptů na první desítku (jméno nevím, všichni jsou stejní), a tak se dá říct, že jsme ho věrně kopírovali 
Vtipné bylo, když jsme poprvé zaběhli ke koridorům A a B, kde již vstup střežili securiťáci - Rybu, jenž se rozbíhal s již viditelným startovním číslem, zadrželi a nepustili dál a mě, který ani neměl číslo vidět, bez varování nechali jít dál.
Více než půl hodiny před startem jsem se šel převlést do závodního outfitu, jak mívám v chladných dnech ve zvyku. To již bylo ve stylu zapadnout do davu a čekat, kde jej dav vyplyvne. Šatna ale již byla trochu volnější. Však taky moderátorka závodu naháněla do startovních koridorů již půl hodiny před startem. Když jsem se já dostal do koridoru, chyběly jen asi 2 minuty do startu. Zopakoval jsem si plánovaný průběh závodu - rozběhnout v tempu 3:45-3:48, kolem půlky začít zrychlovat a od 15. km to tam "poslat". Předesílám, že se tak skutečně stalo, ačkoliv jsem si na to nevěřil.
Po výstřelu bylo i v prvním koridoru opravdu nutné si hlídat, kam člověk šlape. Jako vždy se objevili tací, kteří tam evidentně neměli, co dělat, když již na začátku se rozběhli v tempu, které odpovídalo tak startovat v koridoru D. Vedle nich tam člověk ale viděl jasné střelce, kteří si nejspíš mysleli, že to na prvním kilometru končí. Nenechal jsem se nijak ovlivnit a furt si hlídal své tempo. Výsledek byl takový, že od výstřelu jsem neustále někoho předbíhal. Jestli jsem na prvních 3 kilometrech posbíral 150 lidí, tak nepřeháním. Na čtvrtém kilometru jsem doběhl svou oblíbenou spoluběžkyni Katku Kriegelovou, testující nové Adidas Boost. Šel jsem tedy až na 8. kilometr po jejím boku, kdy jsme dohnali její v současné době největší rivalku Radku Churaňovou. Katka se pochopitelně zahákla za ní a já jako bych teprve v tuto chvíli odstartoval svůj závod. Vlastně jsem neběžel 1/2maraton, ale jen závod na 12km
Poslední místo, kde jsem výrazně zpomalil, byla občertvovačka na 10.km, kde jsem s plným kelímkem ionťáku přešel až do chůze. Vypil jsem půlku, zbytek skončil na triku a na dlažbě. Bylo to jediné občerstvení, které jsem během závodu využil. I to bylo samozřejmě plánované. Zpět do tempa jsem se dostal okamžitě, jen v následujících dvou kilometrech byl chladný ionťák v břiše nepatrnou přítěží, která však v konečném důsledku přinesla více pro než proti.
Stále jsem tedy stahoval různé, ať už méně či více početné skupinky běžců, s žádnou jsem však nevydržel příliš dlouho. Na okamžik jsem se zahákl a ve chvíli, kdy tempo nebylo postačující, okamžitě pryč. Vodiče jsem jim pochopitelně dělat taky nechtěl, takže nejlépe setřást. Však taky jo, oni zpomalovali, já zrychloval, prosté. Neskutečné jak tento opačný přístup k závodu umí psychicky podporovat. Byl jsem mile překvapen, když jsem svou taktiku neměnil ani na obávané cestě z Libně zpět do centra Prahy, kde člověk vidí pouze jednu dlouhou rovinku, je zde daleko znatelnější vliv větru a v samotném závěru navíc přijde pár mírných, leč v konečné fází velmi nepřijemných stoupání. O vůli byli pro mě v tomto závodě snad až poslední 3 kilometry, kdy už ale člověk podvědomě tuší, že má vyhráno. To navíc umocní zvyšující se počet povzbuzujících diváků.
Závod jsem tedy dokončil ve skutečném čase 1:18:54 a na celkovém 95. místě (43. mezi Čechy a Češkami zároveň). Pro mě daleko důležitější však je čas reálný, který se zastavil na 1:18:39 a který ještě o malinko více naplnil můj předzávodní plán běžet na 1 hodinu 18 minut. A samotné umístění si troufám říct, že mohlo být ještě také lepší, kdyby závod ještě nekončil. Skupinku cca 15 běžců, kterou jsem měl na rovince z Libně sotva na dohled a ve které byla i běžecká legenda Róbert Štefko, jsem na posledním km dokázal stáhnout prakticky na dosah.
Ve výborném čase doběhla i Katka, kterou jsem opustil kolem 8. km, a to 1:21:18 (reálný čas, celkově 7. Češka). Za svou rivalkou zaostala jen o 9s (rozdíl reálných časů pouhých 5s).
Tomáš rovněž zabojoval, aby vylepšil svůj čas mírně pod 2h z Ústí nad Labem. Tentokrát se reálně dostal pod 1:50 a musel prý v závěru vynaložit hodně sil, aby jej nestihl vodič běžící na reálný čas 1:50. S výkonem byl spokojený i plavčík, který svůj reálný výkon stlačil pod 2h.
Výsledky ze závodu jsou momentálně k dispozici zde: https://www.runczech.com/cs/vysledky/live-vysledky-hervis-1-2maraton-praha/index.shtml
Zdraví Filip Havel
