Report Pavla "plavčíka" Švingra z MČR v olympijském triatlonu
26.07.2014 18:59
Nazdar běžci,
přidám do mlýna trochu z triatlonového ranku. Minulý týden jsem strávil část dovolené na Lipně s manažerem. Mimo jiné jsme vystoupali na stezku korunami stromů, počasí v tu dobu bylo nádherné a výhled na okolí z výšky 40 m stál za to. Stezka je v provozu již dva roky a na naše poměry byla postavena v super rychlém čase dvou měsíců. Kdo jste tam ještě nebyl, je to dobrý tip minimálně na víkendový výlet. Jak známo nám sportovcům, dovolená má být aktivní, žádné polehávání na pláži, tak jsem kromě pěších túr dal i ranní výběh kolem jezera po krásných cyklostezkách. K tomu jsem přidal více jak hodinovou makačku veslování po jezeře na obyčejné loďce.
Jelikož je to již oblast Šumavy, často se tam rychle mění počasí, což byl i můj případ. Po zhruba půl hodině veslování se z čista jasna zvedl trochu větší vítr. V tu chvíli zrovna krátce vesloval manažer, tak jsme si to museli rychle vyměnit, abychom se vůbec včas vrátili na místo vyplutí. V opačném případě bych vám ten report psal dnes z notebooku uprostřed Atlantického oceánu. Odpoledne jsem si pak asi půl hodiny zaplaval u nejkrásnější pláže Lipnav Horní Plané. Na pláži bylo pár desítek lidí, ve vodě ale jenom pár lidí. Mezi ně jsem počítal i německou omladinu, která stála po kolenou ve vodě a klepala kosu. Voda totiž byla i na mě studená, bylo to spíše na neopren. Ráz proměnlivého počasí se potvrdil i předposlední den našeho pobytu, kdy jsme vyjeli do ulic na kole. V době vyjížďky bylo slunečno, bezvětří. Po asi 20 min. se najednou počasí prudce změnilo, obloha se zatáhla a drobně začalo pršet. Déšť ale postupně houstnul, tak jsme museli asi 3/4 hod. strávit v autobusové čekárně. Celodenní plánovaný výlet na kole jsme museli o polovinu zkrátit a na druhou stranu Lipna jsme se dostali přívozem. V pátek jsme vyrazili na další cestu do 170 km vzdálené Telče. Ještě naposledy při odjezdu mě majitelka penzionu po několikáté prosila, abych tam nechal moje časovkářské kolo, které si jí hrozně líbilo. To jsme ale netušili, že to kolo se stane kamenem úrazu.
Důvodem mé cesty do Telče byla totiž účast na republikovém mistrovství v olympijském triatlonu, které se konalo v sobotu. Ani s předstihem jsem nesehnal ubytování přímo v Telči, tak jsme jeli z Lipna do nedalekého Bezděkova. Je to ještě větší zadní část našeho těla, než ten Bezděkov u Žatce. Dobrou noc tam nedávají lišky, ale koně. Byli jsme totiž ubytováni na ranči, ale pozor, na vyhlášeném ranči. Chovají tam asi 70 koní.
Jelikož je to již oblast Šumavy, často se tam rychle mění počasí, což byl i můj případ. Po zhruba půl hodině veslování se z čista jasna zvedl trochu větší vítr. V tu chvíli zrovna krátce vesloval manažer, tak jsme si to museli rychle vyměnit, abychom se vůbec včas vrátili na místo vyplutí. V opačném případě bych vám ten report psal dnes z notebooku uprostřed Atlantického oceánu. Odpoledne jsem si pak asi půl hodiny zaplaval u nejkrásnější pláže Lipnav Horní Plané. Na pláži bylo pár desítek lidí, ve vodě ale jenom pár lidí. Mezi ně jsem počítal i německou omladinu, která stála po kolenou ve vodě a klepala kosu. Voda totiž byla i na mě studená, bylo to spíše na neopren. Ráz proměnlivého počasí se potvrdil i předposlední den našeho pobytu, kdy jsme vyjeli do ulic na kole. V době vyjížďky bylo slunečno, bezvětří. Po asi 20 min. se najednou počasí prudce změnilo, obloha se zatáhla a drobně začalo pršet. Déšť ale postupně houstnul, tak jsme museli asi 3/4 hod. strávit v autobusové čekárně. Celodenní plánovaný výlet na kole jsme museli o polovinu zkrátit a na druhou stranu Lipna jsme se dostali přívozem. V pátek jsme vyrazili na další cestu do 170 km vzdálené Telče. Ještě naposledy při odjezdu mě majitelka penzionu po několikáté prosila, abych tam nechal moje časovkářské kolo, které si jí hrozně líbilo. To jsme ale netušili, že to kolo se stane kamenem úrazu.
Důvodem mé cesty do Telče byla totiž účast na republikovém mistrovství v olympijském triatlonu, které se konalo v sobotu. Ani s předstihem jsem nesehnal ubytování přímo v Telči, tak jsme jeli z Lipna do nedalekého Bezděkova. Je to ještě větší zadní část našeho těla, než ten Bezděkov u Žatce. Dobrou noc tam nedávají lišky, ale koně. Byli jsme totiž ubytováni na ranči, ale pozor, na vyhlášeném ranči. Chovají tam asi 70 koní.
V souvislosti se slovem kůň bych chtěl upozornit na jednu perličku v Lounech. Na reklamních poutačích plotu bývalé hasičárny v ul. Osvoboditelů. kde je autoservis, pneuservis, Kooperativa atd., je nabízena jízda na koňi v Sinutci.
Ale abych pokračoval, na ten ranč se sjíždějí známé osobnosti, ten víkend tam měl přijet mimo jiné i cyklista Svorada. Že peníze vládnou světem jsem se opět přesvědčil i tam, neboť v sobotu po závodech tam přiletěl vrtulník, který pro Českou televizi snímal záběry z triatlonového závodu. No a s pilotem toho vrtulníku se mohl zájemce, samozřejmě za patřičný obnos peněz, proletět po okolí. Já jsem to ale nebyl, neboť jsem byl odmalička vychováván ke skromnosti. Tak jsem vzal zavděk i ubytování v podkroví bez okna, kde pokojovou teplotu přes noc snižoval non stop běžící stolní větrák. Mimochodem spolumajitel ranče mě říkal, abych se vybodnul na nějaký triatlon a radši se věnoval zálibě do koní.
A potom již přišel den D, sobota 19.7. S velkým předstihem jsem se prezentoval, zaplatil startovné 500, Kč, marně čekal na nějakou igelitku, kde by byly nějaké drobnosti. Chlapče, startuješ pouze na MČR, tak co by jsi chtěl, myslel jsem. Na běžeckých závodech menšího významu přeci ta igelitka nikdy nechybí. Pouze jsem byl ofixován na noze a ruce, vyfasoval koupací čapku se startovním číslem, čip na nohu, startovní číslo, číslo na rám kola a po delším čekání, kdy probíhaly závody Českého poháru různých věkových kategorií, se vydal do cyklistického depa. Rutinní prohlídka mého kola však poprvé v mé triatlonové kariéře nedopadla dobře. Řadový rozhodčí upozornil hlavního rozhodčí, že mám na kole pevně zabudovanou hrazdu s převody, která je při povolené jízdě v háku nepřípustná. Pravidla jsou pravidla, nějaké jméno již v triatlonových kruzích mám, hlavní rozhodčí mě znal, řekl, že kdyby to byl jakýkoliv jiný závod, tak by mě na start pustil. Jelikož jde ale o MČR, tak to možné není. Ukázal mi i příslušnou větu z pravidel ČTA, která kromě žactva užití hrazdy nedovoluje. Moc tomu nerozumím, mám triatlonový speciál, který je šitý na triatlonové závody bez ohledu na jízdu nebo nejízdu v háku. Důvody tohoto zákazu mi rovněž nejsou jasné, když za někým pojedu v háku, tak ho předsunutou hrazdou můžu zranit? Vždyť je tam ještě moje přední a jeho zadní kolo. Když už se jednou povolí jízda v háku, tak by to mělo být bez omezení. To už jsem ale pro běžce zabrousil do podrobností, ale třeba pro Káťu
Ale abych pokračoval, na ten ranč se sjíždějí známé osobnosti, ten víkend tam měl přijet mimo jiné i cyklista Svorada. Že peníze vládnou světem jsem se opět přesvědčil i tam, neboť v sobotu po závodech tam přiletěl vrtulník, který pro Českou televizi snímal záběry z triatlonového závodu. No a s pilotem toho vrtulníku se mohl zájemce, samozřejmě za patřičný obnos peněz, proletět po okolí. Já jsem to ale nebyl, neboť jsem byl odmalička vychováván ke skromnosti. Tak jsem vzal zavděk i ubytování v podkroví bez okna, kde pokojovou teplotu přes noc snižoval non stop běžící stolní větrák. Mimochodem spolumajitel ranče mě říkal, abych se vybodnul na nějaký triatlon a radši se věnoval zálibě do koní.
A potom již přišel den D, sobota 19.7. S velkým předstihem jsem se prezentoval, zaplatil startovné 500, Kč, marně čekal na nějakou igelitku, kde by byly nějaké drobnosti. Chlapče, startuješ pouze na MČR, tak co by jsi chtěl, myslel jsem. Na běžeckých závodech menšího významu přeci ta igelitka nikdy nechybí. Pouze jsem byl ofixován na noze a ruce, vyfasoval koupací čapku se startovním číslem, čip na nohu, startovní číslo, číslo na rám kola a po delším čekání, kdy probíhaly závody Českého poháru různých věkových kategorií, se vydal do cyklistického depa. Rutinní prohlídka mého kola však poprvé v mé triatlonové kariéře nedopadla dobře. Řadový rozhodčí upozornil hlavního rozhodčí, že mám na kole pevně zabudovanou hrazdu s převody, která je při povolené jízdě v háku nepřípustná. Pravidla jsou pravidla, nějaké jméno již v triatlonových kruzích mám, hlavní rozhodčí mě znal, řekl, že kdyby to byl jakýkoliv jiný závod, tak by mě na start pustil. Jelikož jde ale o MČR, tak to možné není. Ukázal mi i příslušnou větu z pravidel ČTA, která kromě žactva užití hrazdy nedovoluje. Moc tomu nerozumím, mám triatlonový speciál, který je šitý na triatlonové závody bez ohledu na jízdu nebo nejízdu v háku. Důvody tohoto zákazu mi rovněž nejsou jasné, když za někým pojedu v háku, tak ho předsunutou hrazdou můžu zranit? Vždyť je tam ještě moje přední a jeho zadní kolo. Když už se jednou povolí jízda v háku, tak by to mělo být bez omezení. To už jsem ale pro běžce zabrousil do podrobností, ale třeba pro Káťu
Klimčákovou,. Libora Kůrku nebo Filipa Havla, budoucí adepty duatlonu nebo dokonce triatlonu to může být ponaučení. Ale adepti, včetně Patrika Šlégra a Míry Bartoše a Patery a mnoha dalších, mrskněte s sebou, nebo než Vás ta triatlonová horečka zachvátí, třeba už to pravidlo nebude platit. Ale abych dokončil ty trable s kolem, tu hrazdu tam mělo více závodníků, ale já jediný jsem ji měl napevno. Ostatní ji měli přidělanou u beranů a mohli ji odmontovat. Jelikož se to týkalo více lidí, přešla mě i myšlenka, abych šel za technickým delegátem závodu, který je velice dobrým známým Honzy Wainera / na startu nebyl/ a žadonil o shovívavost. Tak jsem s velkou pravděpodobností přišel o další titul mistra republiky. Ten den bylo v Telči jako všude tropické vedro a několik mých potencionálních soupeřů do Telče vůbec nepřijelo.
Tratě 1,5 km plavání, 40 km kolo a 10 km běh by daly sice dost zabrat, i někteří elitní závodníci měli pěnu u úst, ale nedávný závod v Pardubicích byl za obdobných podmínek, navíc podstatně delší a dokončil jsem ho. Nemůže být ale každý den posvícení, život jde dál, teď v sobotu jedu do Mělníka, potom na další MČR do Tábora, dále do Jablonce a Sokolova. Všechno je to na nejkratších tratích 750 m plavání, 20 km kolo, 5 km běh.
Kamarádi běžci a běžkyně, vyražte na nějaký závod se mnou. Já vím, váháte hlavně kvůli plavání. Ale 700 m snad uplavete prsama a 50 m čubičkou a ouškem, ne? Navíc je na vodě doprovodný člun a kdybyste se topili, moje profesní čest by mě velela závod přerušit a jít Vám na pomoc. Jestli ne letos, tak příští rok chci na startu triatlonu někoho z BK Louny.
Před startem si ale přineste lékařské potvrzení od Petra, že jste po zdravotní stránce v pořádku. Míro Patero neprotestuj, Mosazný muž se nepočítá. Už mě dochází náplň v propisovačce, tak běhu zdar.
Pobřežní hlídka /t.č. na dovolené/
Tratě 1,5 km plavání, 40 km kolo a 10 km běh by daly sice dost zabrat, i někteří elitní závodníci měli pěnu u úst, ale nedávný závod v Pardubicích byl za obdobných podmínek, navíc podstatně delší a dokončil jsem ho. Nemůže být ale každý den posvícení, život jde dál, teď v sobotu jedu do Mělníka, potom na další MČR do Tábora, dále do Jablonce a Sokolova. Všechno je to na nejkratších tratích 750 m plavání, 20 km kolo, 5 km běh.
Kamarádi běžci a běžkyně, vyražte na nějaký závod se mnou. Já vím, váháte hlavně kvůli plavání. Ale 700 m snad uplavete prsama a 50 m čubičkou a ouškem, ne? Navíc je na vodě doprovodný člun a kdybyste se topili, moje profesní čest by mě velela závod přerušit a jít Vám na pomoc. Jestli ne letos, tak příští rok chci na startu triatlonu někoho z BK Louny.
Před startem si ale přineste lékařské potvrzení od Petra, že jste po zdravotní stránce v pořádku. Míro Patero neprotestuj, Mosazný muž se nepočítá. Už mě dochází náplň v propisovačce, tak běhu zdar.
Pobřežní hlídka /t.č. na dovolené/
